Neotištěná reakce RNDr. Daniela Vaňka, Ph.D.

Původní článek převyprávění sporu soudních znalců - http://www.policie.cz/clanek/prevypraveni-sporu-soudnich-znalcu.aspx


From: Kriminalistický ústav Praha - tisková mluvčí pressku@mvcr.cz
Sent: Tuesday, March 08, 2011 1:57 PM
To: daniel.vanek@DNA.com.cz
Subject: Re: reakce na článek Prof. Musila

 

Vážený pane doktore,

 

děkujeme Vám za Vaši reakci na článek, nicméně ji na našich internetových stránkách neuveřejníme.

 

S přáním pěkného dne

 

kpt. Mgr. Petra Srnková

Kriminalistický ústav Praha Policie ČR

oddělení redakce a PR


V čem se pan profesor Musil mýlí?

Tento článek nechť laskavá čtenář považuje za reakci na komentář prof. Musila Převyprávění sporu soudních znalců Patrikem Biskupem, který Kriminalistický ústav Praha (KUP) zveřejnil na svých www stránkách jako reakci na článek Patrika Biskupa Do sporu soudních znalců se musel vložit ministr, který vyšel v deníku Právo dne 18. února 2011.

Pan profesor ve svém příspěvku velmi trefně popsal neutěšený stav na poli znaleckého zkoumání, bohužel se mu nepodařilo zhodnotit dlouholetý spor Grabowská-KUP s náležitým odstupem a vyprodukoval jen povrchní hodnocení ve stylu Rychlé šípy a volba nového Velkého Vonta ve Stínadlech. Situace, která byla popsána ve článku Patrika Biskupa je natolik závažná, že se nelze spokojit s rozdělením na dobré či špatné, losnovce či mažňákovce. To co bych od prof.Musila, jehož si velmi vážím, čekal, měla být objektivní analýza současného neutěšeného stavu, nalezení kořenových příčin a navržení odpovídajících nápravných a preventivních opatření. Toho jsme se bohužel nedočkali. Profesor kromě uvádění zavádějících informací (viz dále) kritizuje autora článku v Právu, že si publikovaný text neověřil, i když to na internetu zvládne i školák a nevyžádal si informace i od druhé strany. Hořkou pravdou však zůstává, že to byl naopak prof. Musil, kdo si nevyžádal podklady a stanoviska od všech stran, konkrétně od znalkyně Grabowské, a své soudy vynášel na základě neověřených informací z internetu.

 

Jaká tvrzení je tedy zapotřebí uvést na pravou míru?

Tvrzení profesora Musila č.1:

Kriminalistický ústav Praha je špičkovým expertizním pracovištěm s vynikajícím mezinárodním renomé – o tom nepochybně svědčí jeho zapojení do mezinárodní organizace European Network of Forensic Science Institutes (ENFSI).

Realita č.1:

To, že je Kriminalistický ústav Praha od roku 1998 členem ENFSI, nijak samo o sobě nesvědčí o tom, že by se jednalo o špičkové pracoviště s mezinárodním renomé. Členem ENFSI se může stát jakákoli forenzní laboratoř či ústav se sídlem v Evropě, která zároveň poskytuje místním orgánům činným v trestním řízení znalecké zkoumání ve více forenzních disciplínách a pokud (zejména u menších a středních států) již nemá tato země v ENFSI svého zástupce. Mezinárodní renomé si nelze získat členstvím v ENFSI, ani tím, že to opakovaně proklamujeme na svých webových stránkách a letáčcích, nýbrž například počtem a kvalitou vědeckých publikací v zahraničních impaktovaných časopisech, popřípadě opakovaným úspěšným absolvováním okružních testů a podobně.

 

Tvrzení profesora Musila č.2:

...osvědčení, vydávaná ČIA (pozn.: Českého institutu pro akreditaci) v české a anglické řeči na krásném křídovém papíře, opatřená kulatými razítky a holografickými nálepkami, (jsou) jen málo věrohodná.

Realita č.2:

Profesorem Musilem opěvovaný Kriminalistický ústav Praha je také držitelem certifikátu od ČIA a na svých stránkách oprávněně tvrdí, že obhájení akreditace „...potvrzuje nezávislost, objektivitu a odbornou způsobilost (KUP)“. Když ovšem náročným posuzováním ze strany ČIA úspěšně projde p.Grabowská, tak je to prý jen málo věrohodné a snad i „koupené“, jak skrytě naznačuje pan profesor Musil. Od profesora Karlovy univerzity a uznávaného soudce Ústavního soudu bych kromě objektivity čekal i měření stejným metrem. Pokud pan profesor zpochybňuje akreditaci inspekčních orgánů z důvodu údajné nekompetentnosti ČIA pro tyto oblasti, tak by si měl uvědomit, že zpochybňuje certifikáty vydané například pro Technickou inspekci ČR, Technický a zkušební ústav stavební Praha nebo Fyzikálně technický zkušební ústav.

Veřejné a ničím nepodložené zpochybňování objektivity a kvality práce ČIA je velmi závažným precedentem a pan profesor Musil by se za svá tvrzení měl minimálně veřejně omluvit. Při ověřování pravdivosti svých vlastních slov by totiž mohl zjistit, že ČIA je jediným NÁRODNÍM AKREDITAČNÍM ORGÁNEM, jeho činnost je pokládána za výkon veřejné správy, je signatářem dohod s EA, ILAC a IAF, pravidelně prochází velmi důkladnou mezinárodní evaluací, funguje na neziskovém principu, je nezávislý na politických a finančních tlacích, má dostatečný počet způsobilých pracovníků a jeho organizace zajišťuje objektivitu a nestrannost.

 

Jak z toho?

O připravované novele zákona o znalcích a tlumočnících již na konci roku 2010 informoval ministr Pospíšil a můžeme tedy konstatovat, že velmi výrazně blýská na dobré časy. S ohledem na zápis či nezápis určité odbornosti do oboru/odvětví/specializace znalecké činnosti by šlo využít faktu, zda je či není daná odbornost (například grafologie) akreditována jako vysokoškolský studijní obor, popřípadě přednášený předmět v rámci akreditovaného oboru a zda je v této oblasti prováděn vzdělávacím zařízením odpovídající výzkum. Pokud by některý obor toto jednoduché a snadno doložitelné kritérium nesplňoval, tak by prostě nebylo možné vydávat znalecké posudky, ale například pouze odborná vyjádření a jakékoli tanečky ohledně šarlatánství v určitých oborech by byly bezpředmětné.

Od stolu či počítače není dost dobře možné posuzovat, zda ten či onen pracuje kvalitně a vydává pravdivé znalecké posudky. V oborech, jako je genetika či chemie, můžeme jako hodnotící kritérium použít výsledky nezávislých mezinárodních srovnávacích zkoušek, kdy participující laboratoře dostávají v rámci okružního testu neznámé vzorky a musí je správně identifikovat. Asi by vůbec nebylo těžké, aby se pro posouzení této situace použil stejný institut. Proč neposlat paní Grabowské a expertům z Kriminalistického ústavu podpisy od neznámého pisatele, dodat jim srovnávací rukopisy a nechat je dokumenty vyhodnotit. Tento postup, kdy budou mít oba účastníci stejné výchozí podmínky, bude naprosto objektivní, jen těžko zpochybnitelný a výsledek typu UMÍ/NEUMÍ bude prost všech emocí.

Po vzoru pana profesora na závěr podotýkám, že své vyjádření jsem nepsal z pozice znalce Městského soudu v Praze, ředitele společnosti Forenzní DNA servis, tajemníka Technické komise pro forenzní laboratoře Českého institutu pro akreditaci, člena nejrůznějších vědeckých rad, odborných společností, redakcí časopisů či pedagoga Karlovy univerzity. Prezentuji tu své osobní názory na uveřejněný článek profesora Musila, se kterým nemohu z výše uvedených důvodů souhlasit.

Jako znalec pak ještě musím dodat, že jsem se od Kriminalistického ústavu Praha také „vykoledoval“ návrh na vyškrtnutí ze seznamu soudních znalců. Já jsem se například „provinil“ tím, že jsem ve svém znaleckém posudku v jedné velmi mediálně sledované kauze poukázal na chyby a nedostatky práce genetiků KUP. V mém případě naštěstí o neoprávněnosti požadavku KUP na mojí profesní likvidaci rozhodl již Městský soud.

 

RNDr. Daniel Vaněk, Ph.D.

Neotištěná reakce RNDr. Daniela Vaňka, Ph.D.

Kontaktní informace

Anna Grabowská

předsedkyně Komory expertů ručního písma

grabowska.grafologie@centrum.cz

http://www.komoraexpertu.eu/

Tel.: +420 773 601 740